Bukurešť
Hlavní město Bukurešť není turistickým lákadlem ani náhodou a bylo dokonce novináři prohlášeno za nejošklivější metropoli Evropy. Svým způsobem zaslouženě, je třeba však znát několik souvislostí. Před samotnou návštěvou města doporučuji přečíst výbornou knihu Bukurešť - Prach a krev od polské novinářky Margo Rejmer. Pomůže to v jistém směru pochopit rumunskou mentalitu a seznámí vás to s důvody, proč Bukurešť vypadá tak, jak vypadá.
Koncem sedmdesátých letech započala megalomanská přestavba centra města, kterou inicoval pod záminkou obnovy města po zemětření z roku 1977 sám diktátor Nicolae Ceausescu. Přestavba se vypořádala s množstvím historických budov, které uvolnily místo jednak ohromujícímu bulváru Piata Unirii (ani se nepokouší zastírat ambice pokořit svou délkou pařížskou Champs Elysées) s přilehlými domy, ale především pak nechutně velkému Paláci parlamentu, který je druhou největší administrativní budovou světa. Prohlídku je třeba rezervovat mailem předem a den před plánovanou návštěvou ještě telefonicky potvrdit, nicméně i přes tyto administrativní obtíže doporučuji. Uvidíte sice jen asi 4% budovy (v rámci devadesátiminutové prohlídky skvělý výkon), ale budete si připadat tak nějak zvláštně. Dýchne na vás atmosféra starých komunistických kulturáků, které někdo pozlatil a přifouknul asi do desetkrát větších rozměrů.
TIP: Vyražte hned na první prohlídku, to jest v 09:00, vyhnete se velkým skupinám, frontám a obecně bude vše probíhat více v klidu. Při návratu naší skupiny z paláce v 10:45 byla celá hlavní vstupní hala plná turistů čekajících ve frontě na prohlídku.
Doporučuji vybrat dostatečné množství hotovosti ihned po příletu do Rumunska z některého z mnoha bankomatů v příletové hale. Přátelsky vypadající žlutomodré bankomaty typu "EuroATM" a "EuroCash" doporučuji podobně jako v ostatních evropských městech z důvodu vysokých poplatků a nevyhodných směnných kurzů obcházet obloukem. V Rumunsku lze na většině myslitelných místech platit kartou, ale zásoba hotovosti přijde vhod vždy - například výše zmíněný Palác parlamentu, patřící k nejnavštěvovanějím místům v Bukurešti, umožňuje pouze platbu hotově. Velmi předvídatelné.
Jako nejideálnější dopravní prostředek po městě se jeví Uber (zadáním zvacího kódu nenj66aeue získáte dokonce jízdu zdarma a to po celém světě), řidiči služby Uber X jsou normální přátelští lidé, kteří si po práci přivydělávají (první z řidičů, který nás vezl, byl například policista) a velmi rádi si také povídají o tom, co vás do Rumunska přivedlo. Zpravidla do pěti minut v okolí nějaký Uber seženete a několikakilometrové jízdy vycházejí v přepočtu na 45 - 60 Kč. Další alternativou je metro, které jezdí často a funguje starým dobrým systémem turniketů a dozoru v každé stanici. Lístek na 2 jízdy stojí 5 RON, to jest okolo 30 Kč.
Diskuzní fóra na internetu se hemží dotazy na bezpečnost turistů v Bukurešti. Naše zkušenost je taková, že se zde budete cítit stejně bezpečně, jako v jiném dalším evropském městě a například 18. pařížský okres působil zlověstnějším dojmem asi pětkrát více. Obecně je doporučena zvýšená ostražitost kvůli kapesním krádežím a jako nepříliš "atraktivní" je popisováno okolí hlavní železniční stanice Gara de Nord. Tam jsme ovšem bydleli a během našeho pobytu se nic zvláštního nestalo.
Constanta
Naším dalším cílem bylo město Constanta, ležící u Černého moře a těsně sousedící s letoviskem Mamaia. Zdejší region patří i přes rušnou sezónu v létě k chudším oblastem Rumunska a rozdíl mezi centrem a periferií je zde zřetelný na každém kroku. Proslulé přívody elektřiny nad zemí mezi sloupy třeba z Bukurešti pomalu vymizelo, zde však uvidíte objemné svazky a hnízda elektrických drátů (i na zem spadlých) v každé ulici. Podobný rozdíl je i ve stavu silnic, budov, dopravních prostředků a v neposlední řadě i v cenách, které jsou zde pochopitelně nižší. Dostat se sem lze jak přímým vlakem, tak různými autobusy, přičemž cesta trvá v obou případech zhruba stejně dlouho - lehce pod tři hodiny.
Bydleli jsme ve zmíněném letovisku Mamaia, které měsíc před začátkem sezóny působilo velmi depresivně. Půlka podniků byla zavřená a ten fungující zbytek buď zajišťoval svatby (které jsme viděli snad čtyři) a nebo působil dojmem, že je otevřen jen tak ze setrvačnosti a případní hosté jsou jen příjemným zpestřením nekonečné nudy. Oproti tomu Constanta bylo živé město a v neděli dopoledne bylo její centrum plné procházejících se lidí, jak místních, tak turistů. Určitě nesmíte vynechat chátrající budovu secesního kasina na pobřeží!
Doprava ve městě funguje opět trochu odlišně, než v Bukurešti. Uber zde není dostupný vůbec a na autobus potřebujete lístek, který stojí pro dva lidi jen pouhé 3 RON (15-16 Kč). Problém je, když nikde poblíž nevidíte trafiku, kde by se lístek dal koupit. Řešení jsme odpozorovali přímo od místních. Na řidiče (který má v autobusu svou kukaň se separátními dveřmi) zaklepete a projevíte vůli cestovat, nicméně 1 RON bankovka ve vaší ruce naznačuje, že nemáte jízdenku, Řidič si od vás peníze vezme a pozve vás do kukaně; v lepším případě i nabídne místo k sezení na dřevěné bedničce potažené kobercem. Celou cestu vypráví, vyptává se a před výstupem i poradí, kam jít. Celé to vypadá jako idylka, nicméně v danou chvíli jste cestovali načerno a peníze kasíroval sám řidič a v případě kontroly by vás preventivně vysadil již před zastávkou :-).
Co ochutnat?
Rychlý snack: Covrigi
Téměř na každém rušnějším rohu rumunských měst jsou pekárny prodávající spceiální preclíky z nasládlého těsta a různé varianty z nich připravené. Jako rychlá svačina ideální, zejména pak s párkem, klobáskou nebo sýrem! Cena lidová, 2-3 RON (12-18 Kč). Výhoda je, že většinou nejde o rozpékané výrobky, ale přímo pečené v daném stánku; můžete tedy sledovat, jak je "váš" párek rolován do těsta a posléze vkládán do pece.
Caru cu Bere: Nezapomeňte na rezervaci!
Velká restaurace v historické budově s tradiční kuchyní - zhruba tak by se dal charakterizovat podnik Caru cu Bere v centru Bukurešti. Jídelní lístek je plný tradičních rumunských pokrmů a grilovaných mas, je zde však trochu více hlučno kvůli množství hostů a ceny jsou spíše západní. Určitě je dobré si předem rezervovat místa k sezení.
Old Kitchen: Transylvánská kuchyně
Malý a nenápadný podnik nedaleko nádraží Gara de Nord v Bukurešti budete mít možná problém najít, je to zvenčí běžný malý domek a jen malá cedulka s nápisem Old Kitchen napoví, že by se tu dalo najíst. Uvnitř je krásně zrekontruovaný interiér a sympatický personál připravující tradiční transylvánská jídla, tzn. silně ovlivněná maďarskou kuchyní. Spousta kyselého zelí, několik druhů guláše, ale i klobásky... Jídlo je nejen chutné, ale zároveň si budete připadat jako na návštěvě u dobrých známých. Doporučuji!
Další chuťovky, k jejíž konzumaci však nebudu přemlouvat.
Ciorba de burtă
Asi nejpopulárnější rumunskou polévkou je Ciorba de burtă, neboli dršťková. Není to však ta důvěrně známá stálice českých staničních bufetů, ale kyselá a na mléčném základu. Obdobně se připravuje i v Bulharsku (Shkembe Chorba) i Turecku (İşkembe Çorbasi). Má osobní zkušenost je pozitivní, určitě bych ji vyzkoušel znovu. Tuto polévku seženete v podstatě v každé restauraci.
Mămăligă - nejpopulárnější rumunská příloha
Jedná se o kukuřičnou kaši neutrální chuti, která se velmi podobá italské polentě. Je to nejobvyklejší rumunská příloha a mé stanovisko k ní je negativní. Možná proto, že nejsem obecně fanouškem kaší a nákypů. Pokud vám však výše zmíněné věci nevadí, či vyloženě chutnají, vyzkoušejte. Fotografii nemám - nedojezenou kaši mi odnesli dříve, než jsem stačil vytáhnout fotoaparát.
Shrnutí: Rumunsko určitě stojí za návštěvu. Rád bych se jednou podíval i do hor, ale i dojem z měst, která jsme navštívili, je více než dobrý. Lidé jsou milí, přátelští, lámanou angličtinou se domluvíte i na místech, kde byste to v ČR například vůbec nečekali (třeba řidič městského autobusu v rumunské obdobě Chomutova). Rumunština je jako jazyk poměrně jednoduchá (asi takový mix latiny a slovanských jazyků) a základní fráze se naučíte klidně během letu do Bukurešti.
