1) Letenky
Letenky se dají sehnat v mnoha variantách a v poměrně širokém cenovém rozpětí. Po loňské zkušenosti s odletem z Vídně a následnými přestupy v Paříži (a v Mnichově zpět) jsme od začátku drželi premisu odletu z Prahy. Je přece jen rozdíl, vracet se s jet lagem z letiště domů 5 hodin a nebo 50 minut. Letěli jsme nakonec s Alitalia s přestupy v Římě a na zpáteční cestě v Miláně (v tom pravém Miláně, ne v populárním Bergamu, které se jako Milán tváří a musíte do něj ještě dvě hodiny autobusem :D). Let z Evropy trvá cca 12 hodin, k tomu ještě nutno připočíst přestupy; přímý let z Prahy do Japonska bohužel neexistuje.
2) Japan Rail Pass
Před cestou do Japonska nezapomeňte na Japan Rail Pass - je to speciální železniční jízdenka pro turisty s dobou platnosti 1, 2 a nebo 3 týdnů. V Japonsku už ji nikde nekoupíte, je nutno ji pořídit ještě v Evropě, tak doporučuji řešit hned po letenkách jako jednu z prioritních věcí. My zvolili týdenní variantu za zhruba 6400 Kč / osoba. Japan Rail Pass pořídíte nejlépe v pražské pobočce nějvětší japonské cestovní kanceláře JTB v Kaprově ulici (jejich logo budete v Japonsku vídat opravdu velmi často). Netřeba objednávat předem, jen ohlídat si otevírací dobu a vyrazit na nákup. Platit lze bez problémů kartou. Obsluhující personál jsou Japonci hovořící perfektně česky. Nebojte se jich zeptat na cokoliv souvisejícího s cestováním po Japonsku, rádi pomohou. Po zaplacení dostanete voucher, ten pak směníte hned po příletu za skutečný Rail Pass. Učinit tak můžete přímo na mezinárodním letišti v Tokyu (Narita), sledujte šipky vedoucí k JR Ticket Office. Celá procedura trvá zhruba 15 minut a po předání pasu můžete rovnou rezervovat svou první cestu Shinkansenem - doporučuji předem dobře rozplánovat, při vystavování Rail Passu musíte totiž uvést den první platnosti a změna není možná. My si nechali tři dny v Tokyu a počátek platnosti pasu si nechali nastavit na den odjezdu z města dál na jih. Na každém nádraží jsou turnikety, kde lidé přikládají své jízdenky, přičemž držitelé Japan Rail Passů procházejí hned u okýnka obsluhy stanice a svůj pas ukazují personálu. Rail Pass není pro pracovníky železnic nic exotického, v podstatě všichni turisté využívají pouze a jen tento typ jízdenky, proto s odbavováním nebyly nikdy žádné problémy.
3) Výměna peněz CZK - JPN (?)
Před cestou jsem vyměnil obnos japonských jenů odpovídající asi třem tisícům českých korun, pro prvotní výdaje po příletu do země. Upřímně jsem netušil, jak moc bude výhodné platit kartou či vybírat z bankomatu, po prvních realizovaných transakcích se však ukázalo, že kurz mé banky (Equa Bank) je výhodnější, než nejlepší pražská směnárna. Z toho vyplývá mé osobní doporučení - zařiďte si účet u banky s dobrými směnnými kurzy a na cestu si neberte nic. Na letišti vyhledejte například bankomat 7eleven Bank a vyberte tam potřebnou hotovost. Jak prosté. Ovšem dostatečnou hotovost u sebe mějte raději vždy; na mnoha místech nepřijímají nic jiného, než cash.
4) Přenosná WiFi či datová SIM
Mnoho cestovatelů na svých stránkách popisuje, jak nezbytné je objednat si přenosnou "Pocket WiFi", nebo alespoň předplacenou SIM s daty, jelikož je prý dostupnost free-WiFi v Japonsku velmi chabá. Nic takového jsme neudělali a za celou dobu našeho pobytu nebyl žádný problém. Volné WiFi jsou naopak velmi rozšířené - na všech veřejných místech (letiště, nádraží, stanice metra, často i jen tak na ulících obecně) a naši potřebu připojení to zcela uspokojilo, nehledě na to, že volným internetem disponují všechny hotely. Pokud však máte potřebu být online 24h denně, je zakoupení datové SIM na letišti nejlepší volbou.
5) Ubytování
Ceny ubytování závisí na tom, v jakém dni v týdnu či v jakém období do daného místa cestujete. Většinou platí, jako všude na světě, že víkendové ceny ubytování bývají vyšší. Obecně cenové rozpětí odpovídá evropské úrovni, někdy však můžete být překvapeni, že na zcela neočekávaných místech mohou ceny být i téměř dvojnásobné oproti Tokyu. Rozhodně se vyplatí porovnávat a hledat z více zdrojů. Chcete-li poznat více japonský každodenní život, sáhněte po Airbnb, podobně jako my v Hiroshimě či ve Fukuoce. Co vás zcela určitě zaskočí, budou velikosti pokojů, ať už v hotelu či v soukromí. Často je pokoj tak malý, že ani není kam dát kufr.
Ubytování v hostelech je pochopitelně o něco levnější, my však žádný nezkoušeli. Fenoménem jsou také kapslové hotely, kde spíte v místnosti třeba s třiceti lidmi, ale v malých plastových kójích. Tento typ ubytování je využíván jako nouzové přespání téměř výhradně místními, často jde o lidi, kteří se někde opili a nestihli poslední vlak domů. Cenově nejde o nic super výhodného, dvě kapsle se blíží ceně běžného dvoulůžkového pokoje. Z pár českých blogů jsem se dočetl o zkušenosti se spaním v kapslích, kdy spolunocležníci celou noch popotahují, převalují se, chrchlají a kašlou. Pokud vyhledáváte tento typ zážitků, pak si kapsle bez váhání objednejte :-).
Množství hotelů také disponuje tradičními lázněmi (onsen), které mají poměrně striktní pravidla vstupu. Pokud půjde o zcela tradiční zařízení, vaše žena/přítelkyně zůstane sedět na pokoji, protože onsen bude jen ve verzi pro muže. V pokrokovějších provozech pak budou k dispozici jak ženské, tak mužské lázně, ovšem vždy zásadně oddělené. Do většiny lázní pak nebudete vpuštěni, pokud máte tetování, z důvodu možného pohoršení ostatních hostů. Žabím pohledem se to může se to zdát diskriminační, ale ve své podstatě jde o to, že vaše soukromá svobodná volba se nechat tetovat stojí proti soukromé svobodné volbě hotelu vám neposkytnout část služeb a případně vás jako zákazníka ztratit :-). Nebojte se, neviditelná ruka trhu zde včas zasáhne, až tetování v Japonsku nebude tabu - což už se děje teď.
Každý větší hotel má rovněž prádelnu (tak jak někteří znáte z amerických motelů), proto nemá moc význam tahat z ČR dva kufry oblečení. Vlastně nemá význam tahat toho obecně moc, čímž se dostávám k dalšímu bodu:
6) Zavazadla
Vzhledem ke skutečnosti, že při návštěvě prvního většího obchodu v Japonsku budete na všechno zírat s otevřenou pusou, existuje reálné riziko, že na to při odletu ze země jeden kufr nebude stačit. Navíc v Japonsku je poměrně jednoduchý systém tax free nákupů a i když je daň pouze 10%, taková "sleva" se vyplatí a při nákupu v jednom obchodě nad 5000 JPN tuto možnost vždy využijte. Naše doporučení je stejné, jako při cestování do USA - odcestovat pouze s jedním odbaveným zavazadlem a až v Japonsku si koupit kufr druhý. Navíc budete při cestování v rámci Japonska kompaktnější.
Přílet do Tokya
Odbavený kufr na nás v Japonsku čekal i při skutečnosti, že se přestupovalo v Itálii, kde tak rádi odbavená zavazadla ztrácejí či vykrádají. Slušný začátek. Po pobytu ve frontě na razítko (či spíše nálepku) do pasu naše první kroky míří do kanceláří JR (Japan Railways), kde měníme vouchery z ČR na skutečný Japan Rail Pass. Postup je popsán výše. Dále pak na přepážku Keisei, kde pořídíte jedno- dvou- či třídenní jízdenky na tokijské metro (naše varianta byla 3 dny za 1500 JPN). Cenově velmi výhodné, v podstatě tím za cenu pražského jízdného zíkáte skoro neomezený pohyb po městě. Prodej je možný pouze turistům, správně by po vás měli chtít pas, ale jaksi poznali, že nejsme zdejší a prokazovat se nebylo třeba.
Cesta do centra města je možná mnoha způsoby. Autobusy, taxi, vlaky... Vždy záleží, v jaké oblasti budete bydlet. My měli hotel ve čtvrti Ueno a tak byla pro nás nejlepší varianta cestovat vlakem společnosti Keisei, který svou jízdu končí právě tam. Cesta trvala něco přes hodinu. Společnost Keisei nabízí i expresní variantu. Z letiště jezdí také Narita Express státní společnosti JR a pokud se rozhodnete aktivovat svůj Rail Pass hned od prvního dne pobytu, můžete touto linkou cestovat zdarma. Celkově záleží i na tom, zda si budete kupovat zpáteční lístek, ten je pak vždy výrazně levnější.
Poté už jen stačilo ubytovat se a vyrazit objevovat Japonsko!
(Pokračování v přípravě)
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen