Porto: Domov nejkaloričtějšího sendviče světa

Porto je druhým největším městem Portugalska a pokud už jste navštívili Lisabon, mělo by být Porto logicky vaší další destinací. Už jen pro srovnání - obě města mají mnoho podobného a také se v lecčem liší.

Příjezd/přílet do města

Mezi Lisabonem a Portem lze cestovat autobusem, vlakem i letadlem. Poslední možnost jsme zvolili my. Po příletu vás čeká mírně chaotická hala, kde budete mít problém najít stanici metra. Vlastně nejde ani o klasické metro, je to spíše tramvaj jezdící občas pod zemí. Ale říká se tomu metro, tak jim to přejme. První rozdíl oproti Lisabonu.

Pokud byl systém jízdného v Lisabonu přehledný a jednoduchý, systém hromadné dopravy v Portu pak vymýšlela pravděpodobně skupinka šimpanzů na kokainu. V automatu si koupíte čipovou kartu, na kterou nahráváte jízdenky. Nefunguje to ale tak jako v Lisabonu, že lze nahrát jednotlivé jízdné za jednotnou cenu a celodenní jízdné za jednotnou cenu. V Portu je "sofistikovaný" systém tarifních zón, přičemž každá stojí jinou částku a jako turista těžko odhadnete, kterými zónami se musíte pohybovat. Dokonce i denní jízdenky do jednotlivých zón stojí jinak. Běda tomu, kdo si koupí špatnou zónu, potom se může stát, že se karta nenačte, bude třeba jízdné uhradit v autobusu v hotovosti (1,90 €) a to jen na danou linku - pokud tedy o zastávku dál chcete přestoupit, máte smůlu a platíte znova (osobní hořká zkušenost :)). Proto nejlepší způsob, jak z toho ven, je nákup karty Andante Tour 3, která umožňuje tři dny jezdit ve všech tarifních zónách a to za cenu 15 €. Ale pozor - pouze v autobusech a metru, nikoliv tramvají nebo lanovkou! Jak prosté, že?

Jídlo

Ve městě najdete spoustu restaurací všech možných druhů, podobně jako v Lisabonu. A také zde platí - kde jsou nahaněči, tam jde o tourist trap. Ve spoustě podniků, kde se stravují zejména místní, je problém domluvit se anglicky, ale s trochou vůle vzájemná komunikace není problém. Z našich zkušeností nutno zmínit fakt, že pokud se netváříte kysele a namyšleně (zvyk především německých a britských turistů, alespoň z toho, co jsme viděli na vlastní oči), místní jsou velmi rádi, že k nim zavítal cizinec a udělají vše proto, aby odcházel spokojen. Zažili jsme tento přátelský přístup v zapadlých kavárnách na okraji města i v restauracích v centru.

Francesinha - sendvič sendvičů

Jestliže předchozí článek o Lisabonu byl hlavně ve znamení grilovaných ryb, návštěva Porta pak umožní ochutnání jedné typické lahůdky, za kterou vás v lipidové poradně určitě nepochválí (pokud její konzumaci přežijete). Jedná se o sendvič inspirovaný francouzským croque monsieur  a díky kalorickým hodnotám jsem přesvědčen, že by konzumace podobného pokrmu měla být pojišťovnami hodnocena jako druh rizikového sportu.

Mezi dva až tři krajíce bílého toustového chleba se dá kus grilovaného hovězího, grilované klobásky, šunka či mortadella, vše je přikryto několika plátky sýra a sázeným vejcem. Poté je celé toto satanovo dílo přelito omáčkou, která je částečně z piva, rajčatové šťávy, směsi koření a másla. Vše se pak ještě dává zpravidla zapéct. Neskutečně lahodné, ale zrádné. Když vám francesinha přistane na stole, máte pocit, že půjde jen o nevinný menší oběd a že snad i spousta omáčky zůstane na talíři ladem. Omáčka se však postupně vpíjí do krajíců chleba a nakonec na talíři nezbyde ani kapka. Zhruba v polovině konzumace bude mít i zkušený jedlík obavy, zda to zvládne. K pokrmu se navíc servírují hranolky, ale já je nikdy nemohl dojíst. Francesinhu seženete v podstatě v každé restauraci, přičemž každý podnik má svou typickou omáčku.

Portské víno u řeky Douro

Ideální tečkou za celým dnem je posezení na břehu řeky Douro, která protéká městem a vlévá se přímo do moře (tento výjev můžete vidět přímo z hlavního mostu Ponte Luis). Na druhém břehu řeky od starého města, ve čtvrti Gaia, je množství výrobců portského vína, včetně těch nejslavnějších značek, které lze koupit po celém světě. Příjemné posezení nabízí třeba venkovní bar proslulého vinařství Sandeman. Vyzkoušejte vychlazené bílé portské! Samozřejmě je možné ve vinných sklepech absolvovat prohlídku.

Porto vs. Lisabon

Jak jsem již zmínil, Porto i Lisabon mají hodně společného, třeba atmosféru a jídlo. Lisabon je však honosnější, s více turisty a také vám bude tepleji (rozdíl během naší návštěvy byl asi 10° C oproti Portu). Návštěva obou měst stojí za to!

Lisabon: Hlady neumřete!

Návštěva Portugalska a jeho hlavního města Lisabonu byla mým snem už řadu let. Příznivá kombinace velikonočních svátků, možnosti vzít si volno v práci a výhodných letenek způsobila, že jsem se letos na jaře dočkal. A to nejen Lisabonu, ale i pobřeží a pak druhého největšího města, Porta. Jak začít?

Pár tipů před cestou

Důvodů, proč je Portugalsko pro Čechy stále vesměs neprobádánou evropskou zemí, je několik - autem je to příliš daleko (i když chobotnice z druhého patra to v karavanu zvládly), místní cestovky mají velmi omezený výběr a přímé letecké spojení existuje z Prahy jen s národním dopravcem TAP Portugal, který nepatří k nejlevnějším. My se rozhodli pro let z Prahy s přestupem - ideálně přes nějaký nízkonákladový letištní uzel (Budapešť, Brusel, Miláno, Řím); v našem případě šlo o Milán-Bergamo.

Ubytování není v Portugalsku položkou, která by vás zruinovala. Počítejte s cenami podobnými Praze a samozřejmě platí, že čím dříve rezervujete, tím lepší cenu máte. Lisabon má hustou síť metra, tramvajových a autobusových linek, proto se při objednávání neomezujte jen na samotné centrum města. Systém placení jízdného je jednoduchý - při příletu/příjezdu si v automatu za 0,50 € koupíte čipovou jízdenku, kterou si nabijete požadovaným druhem jízdenky. Vzhledem k tomu, že v systému místní dopravy jsou jak trajekty, tak i historické tramvaje či lanovky, doporučuji to vyřešit celodenním (24 hodin) jízdným za 6,50 € a máte po starostech. Kartu pak přikládáte při každém nástupu k čtecímu zařízení a tím "validujete".

Jídlo - snacky a menší pokrmy

Při pochůzce městem člověku rychle vyhládne. Určitě nebuďte jako asijští turisté a nechoďte do mekáče; dejte si něco místního. Možností je spousta:

• Bifana

Tento sendvič s teplým vepřovým masem seženete pomalu v každé kavárně, bufetu či pekárně. K dostání je po celé zemi, ale traduje se, že právě v Lisabonu je bifana nejlepší. Tenké plátky vepřového jsou nejdříve marinovány v pikantním sosu, poté zprudka grilovány a nakonec vařeny ve šťávě z vína, papriky a chilli. Vše se nacpe do čerstvé housky s hořčicí. Cenové rozpětí je od 1 € za malou housku ve skutečně "autentickém local bistru" až do 4 € za větší bagetku v "tourist-trap podniku". Doporučuji ochutnat něco v té spodní polovině cenové škály; tím se totiž stravují místní. Pár autentických bister se nachází právě na jednom z hlavních náměstí, Praça Figueira,

• Salada de polvo neboli salát z chobotnice

Je mi jasné, že tento salát nebude určitě favorit všech. Chuť a struktura masa z chobotnice není pro obyvatele středoevropské země něco, co by důvěrně znal a byl na to odmalička zvyklý. Ale i proto jsem si ze zvědavosti salát dal a byl jsem nadšen. Jde o studené kousky chobotnice s olivami, cibulkou, petrželí, citronovou šťávou, olivovým olejem a kořením. Naprostá poezie. Nejde však o nic vyloženě portugalského, chobotnici na studeno připravují podobným způsobem i třeba ve Slovinsku.

• Pastel de nata

Tyto košíčky z listového těsta plněné žloutkovým pudingem patří k věcem, na kterých si snadno vybudujete závislost. Seženete je v každé pekárně či kavárně a při návštěvě historické čtvrti Belém v západní části města nezapomeňte ochutnat asi nejlepší provedení této dobroty, Pasteis de Belém, ve stejnojmenné cukrárně. Najdete ji podle trvale přítomné menší fronty před prodejnou :-)

Večeře

Potulování po lisabonských uličkách nelze zakončit lépe, než v některé ze stovek restaurací. Jak bylo zmíněno v úvodu článku, ubytování zde odpovídá přibližně pražským cenám a podobné je to s jídlem. Při hledání vhodného místa se řiďte buď tripadvisorem a nebo frontami před samotným podnikem. Nedejte na rady přátelských nahaněčů na hlavních turistických třídách - když se pořádně podíváte, stejně v jejich lokálech nikdo nesedí. My zvolili podnik El Rei D'Frango nedaleko hlavní železniční stanice Rossio. Před touto malou útulnou restaurací už nedočkavě přešlapovali čtyři další hladovci a po nás dorazilo asi ještě dalších sedm lidí, kteří sem šli evidentně na doporučení místních.

Co v některé z místních restaurací vyzkoušet? Určitě ryby. Chutné jsou třeba grilované sardinky, grilovaná chobotnice s česnekem a olejem a nebo bacalhau à brás, případně gambas à brás. To první jsou kousky tresky s najemno nastrouhanými a orestovanými brambory, to druhé jsou krevety s úplně stejnou směsí. Velmi chutné (a určitě ne dietní :-)). U místních jsou oblíbeny "Prato do dia", což je denní nabídka, podávaná většinou i večer. Zpravidla dostanete na výběr mezi masem a rybou.

   

Na dobré trávení...

Jednou z portugalských specialit je likér zvaný Ginja. Pokud někdo z vašich příbuzných vyráběl z přebytečné zahrádkové sklizně višně v rumu, tak vězte, že nějak tak to chutná. S rozdílem, že Ginja jsou višně naložené v brandy. Nejpopulárnějším prodejním místem a nálevnou zároveň je Ginjinha Registada v centru Lisabonu, na rohu náměstí Rossio a patří ke kulturnímu dědictví města, což dokládá oficiální tabulka před krámkem. Míchají se zde místní s turisty; na panáka zde chodí baťůžkáři, dámy v klobouku i lisabonští důchodci vracející se ze mše v kostele svatého Dominika, který je hned naproti nálevně. . Obsluha vám naleje ze skleněné lahve se specálním dřevěným uzávěrem, který umožňuje do skleničky dostat jak likér, tak višně. Krámek je malý, akorát na to, koupit si skleničku Ginjinha a jít s ní ven.Vzhledem k výhodné poloze v centru města sem doporučuji zajít na aperitiv, případně digestiv, vždy před každým jídlem a nebo po něm :-). Zajímavostí je, že se zde naléval i známý gurmánský cestovatel  a kuchař Anthony Bourdain ve svém seriálu No Reservations.

Kam se ještě podívat?

Pokud jste v Lisabonu déle, než dvě noci, doporučuji i pár jednodenních výletů. Oblíbená je Sintra, historické město plné paláců, usazené v nádherných zelených kopcích. Případně sedněte na příměstský vlak a jeďte asi půl hodiny podél pobřeží do Cascais, starého rybářského města na západ od Lisabonu. Tam, případně v sousedním Estorilu, také stojí za to strávit noc a užít si bez zbytečného spěchu procházky podél moře a místní pláže.