Pár tipů před cestou
Důvodů, proč je Portugalsko pro Čechy stále vesměs neprobádánou evropskou zemí, je několik - autem je to příliš daleko (i když chobotnice z druhého patra to v karavanu zvládly), místní cestovky mají velmi omezený výběr a přímé letecké spojení existuje z Prahy jen s národním dopravcem TAP Portugal, který nepatří k nejlevnějším. My se rozhodli pro let z Prahy s přestupem - ideálně přes nějaký nízkonákladový letištní uzel (Budapešť, Brusel, Miláno, Řím); v našem případě šlo o Milán-Bergamo.
Ubytování není v Portugalsku položkou, která by vás zruinovala. Počítejte s cenami podobnými Praze a samozřejmě platí, že čím dříve rezervujete, tím lepší cenu máte. Lisabon má hustou síť metra, tramvajových a autobusových linek, proto se při objednávání neomezujte jen na samotné centrum města. Systém placení jízdného je jednoduchý - při příletu/příjezdu si v automatu za 0,50 € koupíte čipovou jízdenku, kterou si nabijete požadovaným druhem jízdenky. Vzhledem k tomu, že v systému místní dopravy jsou jak trajekty, tak i historické tramvaje či lanovky, doporučuji to vyřešit celodenním (24 hodin) jízdným za 6,50 € a máte po starostech. Kartu pak přikládáte při každém nástupu k čtecímu zařízení a tím "validujete".
Jídlo - snacky a menší pokrmy
Při pochůzce městem člověku rychle vyhládne. Určitě nebuďte jako asijští turisté a nechoďte do mekáče; dejte si něco místního. Možností je spousta:
- Bifana
Tento sendvič s teplým vepřovým masem seženete pomalu v každé kavárně, bufetu či pekárně. K dostání je po celé zemi, ale traduje se, že právě v Lisabonu je bifana nejlepší. Tenké plátky vepřového jsou nejdříve marinovány v pikantním sosu, poté zprudka grilovány a nakonec vařeny ve šťávě z vína, papriky a chilli. Vše se nacpe do čerstvé housky s hořčicí. Cenové rozpětí je od 1 € za malou housku ve skutečně "autentickém local bistru" až do 4 € za větší bagetku v "tourist-trap podniku". Doporučuji ochutnat něco v té spodní polovině cenové škály; tím se totiž stravují místní. Pár autentických bister se nachází právě na jednom z hlavních náměstí, Praça Figueira,
- Salada de polvo neboli salát z chobotnice
Je mi jasné, že tento salát nebude určitě favorit všech. Chuť a struktura masa z chobotnice není pro obyvatele středoevropské země něco, co by důvěrně znal a byl na to odmalička zvyklý. Ale i proto jsem si ze zvědavosti salát dal a byl jsem nadšen. Jde o studené kousky chobotnice s olivami, cibulkou, petrželí, citronovou šťávou, olivovým olejem a kořením. Naprostá poezie. Nejde však o nic vyloženě portugalského, chobotnici na studeno připravují podobným způsobem i třeba ve Slovinsku.
- Pastel de nata
Tyto košíčky z listového těsta plněné žloutkovým pudingem patří k věcem, na kterých si snadno vybudujete závislost. Seženete je v každé pekárně či kavárně a při návštěvě historické čtvrti Belém v západní části města nezapomeňte ochutnat asi nejlepší provedení této dobroty, Pasteis de Belém, ve stejnojmenné cukrárně. Najdete ji podle trvale přítomné menší fronty před prodejnou :-)
Večeře
Potulování po lisabonských uličkách nelze zakončit lépe, než v některé ze stovek restaurací. Jak bylo zmíněno v úvodu článku, ubytování zde odpovídá přibližně pražským cenám a podobné je to s jídlem. Při hledání vhodného místa se řiďte buď tripadvisorem a nebo frontami před samotným podnikem. Nedejte na rady přátelských nahaněčů na hlavních turistických třídách - když se pořádně podíváte, stejně v jejich lokálech nikdo nesedí. My zvolili podnik El Rei D'Frango nedaleko hlavní železniční stanice Rossio. Před touto malou útulnou restaurací už nedočkavě přešlapovali čtyři další hladovci a po nás dorazilo asi ještě dalších sedm lidí, kteří sem šli evidentně na doporučení místních.
Co v některé z místních restaurací vyzkoušet? Určitě ryby. Chutné jsou třeba grilované sardinky, grilovaná chobotnice s česnekem a olejem a nebo bacalhau à brás, případně gambas à brás. To první jsou kousky tresky s najemno nastrouhanými a orestovanými brambory, to druhé jsou krevety s úplně stejnou směsí. Velmi chutné (a určitě ne dietní :-)). U místních jsou oblíbeny "Prato do dia", což je denní nabídka, podávaná většinou i večer. Zpravidla dostanete na výběr mezi masem a rybou.
Potulování po lisabonských uličkách nelze zakončit lépe, než v některé ze stovek restaurací. Jak bylo zmíněno v úvodu článku, ubytování zde odpovídá přibližně pražským cenám a podobné je to s jídlem. Při hledání vhodného místa se řiďte buď tripadvisorem a nebo frontami před samotným podnikem. Nedejte na rady přátelských nahaněčů na hlavních turistických třídách - když se pořádně podíváte, stejně v jejich lokálech nikdo nesedí. My zvolili podnik El Rei D'Frango nedaleko hlavní železniční stanice Rossio. Před touto malou útulnou restaurací už nedočkavě přešlapovali čtyři další hladovci a po nás dorazilo asi ještě dalších sedm lidí, kteří sem šli evidentně na doporučení místních.
Co v některé z místních restaurací vyzkoušet? Určitě ryby. Chutné jsou třeba grilované sardinky, grilovaná chobotnice s česnekem a olejem a nebo bacalhau à brás, případně gambas à brás. To první jsou kousky tresky s najemno nastrouhanými a orestovanými brambory, to druhé jsou krevety s úplně stejnou směsí. Velmi chutné (a určitě ne dietní :-)). U místních jsou oblíbeny "Prato do dia", což je denní nabídka, podávaná většinou i večer. Zpravidla dostanete na výběr mezi masem a rybou.
Na dobré trávení...
Jednou z portugalských specialit je likér zvaný Ginja. Pokud někdo z vašich příbuzných vyráběl z přebytečné zahrádkové sklizně višně v rumu, tak vězte, že nějak tak to chutná. S rozdílem, že Ginja jsou višně naložené v brandy. Nejpopulárnějším prodejním místem a nálevnou zároveň je Ginjinha Registada v centru Lisabonu, na rohu náměstí Rossio a patří ke kulturnímu dědictví města, což dokládá oficiální tabulka před krámkem. Míchají se zde místní s turisty; na panáka zde chodí baťůžkáři, dámy v klobouku i lisabonští důchodci vracející se ze mše v kostele svatého Dominika, který je hned naproti nálevně. . Obsluha vám naleje ze skleněné lahve se specálním dřevěným uzávěrem, který umožňuje do skleničky dostat jak likér, tak višně. Krámek je malý, akorát na to, koupit si skleničku Ginjinha a jít s ní ven.Vzhledem k výhodné poloze v centru města sem doporučuji zajít na aperitiv, případně digestiv, vždy před každým jídlem a nebo po něm :-). Zajímavostí je, že se zde naléval i známý gurmánský cestovatel a kuchař Anthony Bourdain ve svém seriálu No Reservations.
Kam se ještě podívat?
Pokud jste v Lisabonu déle, než dvě noci, doporučuji i pár jednodenních výletů. Oblíbená je Sintra, historické město plné paláců, usazené v nádherných zelených kopcích. Případně sedněte na příměstský vlak a jeďte asi půl hodiny podél pobřeží do Cascais, starého rybářského města na západ od Lisabonu. Tam, případně v sousedním Estorilu, také stojí za to strávit noc a užít si bez zbytečného spěchu procházky podél moře a místní pláže.
Jednou z portugalských specialit je likér zvaný Ginja. Pokud někdo z vašich příbuzných vyráběl z přebytečné zahrádkové sklizně višně v rumu, tak vězte, že nějak tak to chutná. S rozdílem, že Ginja jsou višně naložené v brandy. Nejpopulárnějším prodejním místem a nálevnou zároveň je Ginjinha Registada v centru Lisabonu, na rohu náměstí Rossio a patří ke kulturnímu dědictví města, což dokládá oficiální tabulka před krámkem. Míchají se zde místní s turisty; na panáka zde chodí baťůžkáři, dámy v klobouku i lisabonští důchodci vracející se ze mše v kostele svatého Dominika, který je hned naproti nálevně. . Obsluha vám naleje ze skleněné lahve se specálním dřevěným uzávěrem, který umožňuje do skleničky dostat jak likér, tak višně. Krámek je malý, akorát na to, koupit si skleničku Ginjinha a jít s ní ven.Vzhledem k výhodné poloze v centru města sem doporučuji zajít na aperitiv, případně digestiv, vždy před každým jídlem a nebo po něm :-). Zajímavostí je, že se zde naléval i známý gurmánský cestovatel a kuchař Anthony Bourdain ve svém seriálu No Reservations.
Kam se ještě podívat?
Pokud jste v Lisabonu déle, než dvě noci, doporučuji i pár jednodenních výletů. Oblíbená je Sintra, historické město plné paláců, usazené v nádherných zelených kopcích. Případně sedněte na příměstský vlak a jeďte asi půl hodiny podél pobřeží do Cascais, starého rybářského města na západ od Lisabonu. Tam, případně v sousedním Estorilu, také stojí za to strávit noc a užít si bez zbytečného spěchu procházky podél moře a místní pláže.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen