USA: Fastfood dotažený k dokonalosti (Part 1)

O cestě do USA jsme snili již delší dobu a když se naskytla možnost vzít si bez velkých bolestí tři týdny volna, nebylo nad čím váhat. Na internetu najdete i v češtině spousty stránek a rad, jak procestovat západní pobřeží a snadno si tak sestavíte itinerář vlastní cesty. Nakonec jsme navštívili čtyři americké státy a ujeli během tří týdnů přes 5600 km. Mě však mimo jiné i zajímalo jídlo.

Nejběžnější způsob stravování Američanů je fastfood, přičemž Američany zde není chápán raw-fanatik ládující se klíčkovým koktejlem nebo vegan někde ze San Francisca, nýbrž průměrná americká rodina s nadváhou někde z ospalého města uprostřed Kalifornie. Takových rodin potkáte na cestě opravdu hodně. Aby ne - už před odletem jsem byl upozorněn na to, že i vaření doma vychází dráž než večeře někde ve fastfoodovém řetězci. Možná si budete připadat hloupě, když potřetí během jednoho týdne půjdete do KFC, ale až po půlce dne strávené za volantem a druhé půlce někde v národním parku dorazíte konečně unavení do motelu, buďte si jisti, že na dvouhodinovou večeři v restauraci typu "please to be seated" nebudete mít sílu. Na druhou stranu, v USA máte v oblasti fastfoodu opravdu z čeho vybírat.

In'N'Out Burger - fastfoodový hamburger, který vůbec nechutná jako fastfood.

Můj osobní favorit (dle návštěvnosti i favorit většiny USA) je řetězec In'N'Out Burger, založený v roce 1948. Koncept je jednoduchý - triviální menu se skládá z pouhých tří burgerů (obyčejný, cheesburger a double-double) a jako přílohu dostanete domácí hranolky, které přímo z brambor vyrábí v provozovně pomocí pákového stroje. Díky tomu, že celé bistro pracuje v podstatě jen s několika málo surovinami (hovězí, sýr, cibule, rajče, brambory), je čerstvost zaručena.

Hot Dog v Burger Kingu - překvapivý favorit 

Tato americká streetfoodová klasika byla v únoru tohoto roku uvedena i v síti Burger King. Vyzkoušel jsem ho víceméně náhodou, ale byl jsem příjemně překvapen a daly mi za pravdu i testy spotřebitelů, které několikrát označily hot-dogy z Burger Kingu jako jedny z nejlepších, jaké můžete v Americe koupit. Párek uvnitř je 100% beef, je grilovaný a křupavý. Celé dílo je zalito kečupem a okurkovým relishem (musel jsem si přivézt do ČR celou lahev!) a posypáno čerstvou cibulkou. Musím přiznat, že jsem si hodinu před odletem zpět do ČR dal dva na rozloučenou, byť jsem vůbec neměl hlad :-)

The Codmother - Fish and Chips

Časem vás hovězí přestane bavit. Potom je čas buď na salát a nebo, pokud jste zrovna poblíž moře, na rybu. Podobně jako v případě výše zmíněných hot dogů jsme zcela náhodou objevili stánek The Codmother nedaleko známého mola Pier 39 v San Franciscu. Je zde problém najít volné místo k sezení, ale stačí prostě chvíli čekat - stojí to za to. Dostanete dva kusy smažené ryby v křupavém těstíčku, domácí hranolky a omáčku. Zajímavostí je, že stánek nemá žádné oficiální webové stránky ani jinou reklamu a i přes tento fakt bývá stálicí v žebříčcích a výběrech míst, která v San Franciscu musíte vyzkoušet. A zaslouženě.

San Francisco - China Town

Čínská čtvrť v San Franciscu má své osobité kouzlo a charakter místních krámků opravdu připomíná boční uličky někde v Šanghaji, tak jak jsem psal dříve. Takže byla příležitost vyzkoušet to, na co v Číně nebyl čas - smažené kuřecí pařáty neboli chicken feet. Nebudu zde do detailu popisovat, jak to chutná, ale špatné to není. Jen pozor na kostičky, kterých má pařát více než dost. Samozřejmě není od věci si objednat i jiné věci, například knedlíčky plněné mletým masem a krevetami. Je to autentická čínská zkušenost, zcela něco jiného, než maso pěti vůni z obchodního centra a je také velmi pravděpodobné, že v celé restauraci budete jediný bílý Evropan a zbytek společnosti vám budou tvořit hlasité čínské rodiny.

V dalším článku se rozepíši o některých zajímavostech, na které můžete natrefit při nákupech a také zmíním pár doporučení, pokud byste se chtěli vydat na podobnou cestu.

Makedonie: Balkánský zážitek

Můj blog má podtitul "Zápisky o cestování a jídle". Proto se v úvodu tohoto článku nebudu omlouvat, že příspěvek o Makedonii bude trochu více o tom cestování - při plánování naší cesty jsem totiž zjistil, že blogů nebo článků o Makedonii na českých webech příliš mnoho není. Což sice nevadí (přece jen existuje Tripadvisor nebo zahraniční weby), přesto bych rád tímto článkem pomohl možným budoucím cestovatelům, kteří se Makedonii rozhodnou navštívit.

Doprava do země

Zavítat do některé z dalších zemí bývalé Jugoslávie jsem měl v plánu již dlouho. Když se začátkem roku objevily letenky do makedonské metropole Skopje, nebylo nad čím váhat. Oproti svým sousedům je totiž Makedonie turisticky relativně nepolíbená. Odlet naší linky byl z Bratislavy, ovšem letenky za podobné ceny (s WizzAir) seženete i z Berlína či Norimberku. Záleží jen na tom, kde bydlíte a jaký odletový/příletový čas je vám milejší. Z Prahy to trvá na všechna tři jmenovaná letiště časově stejně dlouho. Po příletu lze na letišti ve Skopje využít autobus do centra města (Vardar Expres); bohužel už nejezdí v pozdních večerních hodinách a proto jsme využili taxi, které stojí 20 EUR (regulovaná sazba stanovená správou letiště), avšak řidiči zkoušejí z různých důvodů cenu navyšovat (příliš mnoho zavazadel, příliš mnoho osob, moc daleko, moc pozdě atd.) na 25-30 EUR. Stačí být asertivní a nebo naznačit, že vedle stojí dalších dvacet taxíků a cena je zpět na dvaceti eurech :-).

Nové městské centrum

Centrum města Skopje vypadá (zvlášť večer) lehce kýčovitě, asi jako Las Vegas. Spousta historizujících paláců, fontán, mostů, replik lodí - to vše je na první pohled z velké dálky líbivé, ovšem je třeba znát několik souvislostí. V roce 1963 bylo město zničeno silným zemětřesením. Bylo tak nutno vystavět v extrémně krátké době ubytování pro desetitisíce lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou a samozřejmě postavit i všechny veřejné budovy. I když tehdy navrhovaná sídliště mají své kvality (zeleň a dostatečně široké chodníky a ulice, které nemají problém ani s dnešním množstvím osobní dopravy), pořád je jasné, že rychlost výstavby a její cena zde hrály hlavní roli. Proto představitelé státu nastartovali projekt Skopje 2014, který má centrum města "zkulturnit" pomocí zmíněných staveb - výsledek je ale sporný, nelze se ubránit vzpomínce na podnikatelské baroko z porevolučních let v ČR.

Konečně jídlo - oběd?!

Makedonská kuchyně nápadně připomíná tu bulharskou, stejně jako makedonština připomíná bulharštinu a makedonská hudba je podobná té bulharské. Nikdy to však neříkejte nahlas :-) Který z pokrmů při cestě do Makedonie určitě neopomenout? Netřeba dlouze uvádět šopský nebo řecký salát, který vám připraví v každé restauraci a určitě stojí za to si je zde dát už jen proto, že jejich slaný sýr je lahodný. Zmíním ale zajímavý okurkový salát tarator, který se podobá tzatziki, jen s tím rozdílem, že v něm není kopr. S čerstvým česnekovým chlebem naprosto dokonalý předkrm.

Tarator

Řecký salát

Národní jídlo tavče gravče, což jsou bílé fazole zapečené s červenou paprikou, rozhodně za ochutnání stojí, i když je třeba být obezřetný - my během našeho výletu vyzkoušeli asi tři varianty tohoto pokrmu a jedna z nich byla naprosto nepoživatelná. Níže na fotce asi nejlepší volba, navíc s kebapi - mletým jehněčím grilovaným masem.

Tavče gravče a kebapi

Starý bazar Skopje

Asi nejmalebnější část města. Žije zde převážně albánská menšina muslimského vyznání, což dokládá orientální ráz čtvrti. Je zde mnoho obchůdků se specializovaným zbožím a podobně jako v Istanbulu, i zde jich je několik vedle sebe, tzn, pokud chcete nakoupit kožené věci, jdete do uličky, kde je prodává asi sedm obchodů. Stejně tak pokud sháníte domácí potřeby :-). Odpočinout zde můžete v některé z kaváren, kde ale nejčastěji pijí čaj (v typických tureckých skleničkách). Nad Starým bazarem se nacházejí městské hradby, odkud je krásný výhled na "novou" část města.

Čaj ve staré části města

Ovocný trh ve staré části města

 Staro vodno - Millenium Cross

Z centra Skopje se městskou dopravou (přesněji řečeno červenými patrovými autobusy linky 25 čínského výrobce Yutong) dostanete pod kopec Staro Vodno, kam vede kabinková lanovka. Jízda trvá asi 8 minut a na vrcholu kopce máte možnost vidět jak celé město z výšky 1.068 m, tak i horské kopce na hranici s Kosovem, Albánií a Srbskem. Doporučuji zůstat nahoře alespoň hodinku, je to příjemná změna oproti hlučnému městu.

Millenium Cross

Pivo Skopsko ve výšce 1.068 a s výhledem na město :-)

A zase jídlo!

Část místních specialit jsem popsal už výše - co ale ještě vyzkoušet? Z hlavních chodů určitě další z národních pokrmů - selsko meso. Jde o zapečené kousky telecího, vepřového, hub, masové šťávy a ovčího sýra. Dále pak "univerzální balkánský" grilovaný pokrm pljeskavica - což je placka (nebo cihla) mletého jehněčího. Doporučuji místní variantu plněnou ovčím sýrem kaškaval. A právě k těmto výše zmíněným pochutinám samozřejmě místní pivo; buď Skopsko, nebo Zlaten Dab.

Selsko meso v zapékací misce

Pljeskavica plněná s sypaná ovčím sýrem kaškaval

 Jezero Ohrid

Pokud v Makedonii budete mít volný den a noc, rozhodně stojí za návštěvu jezero Ohrid, ležící u stejnojmenného města a tvořící jednu z hranic s Albánií. Do města se dostanete autobusem z centra Skopje, cesta je poněkud úmorná; trvá tři hodiny a její polovina vede přes horské cesty. Ale o to více je na co koukat. Ohrid v hlavní sezóně působí jako letovisko a je více než jasné, že Makedoncům nahrazuje moře. My jezero navštívili začátkem května a tak byl všude ještě vcelku klid, ale jen na první pohled. V průběhu odpoledne byl na hlavním náměstí jakýsi festival národních písní a tanců a večer přijel kamion s aparaturou a probíhal zde putovní rockový minifestival :-). Na břehu jezera jsou v kopcích kostely různých velikostí, včetně toho nejpopulárnějšího, St. Kaneo (jehož fotka provází snad každý článek o Makedonii).

Co ještě podniknout v Makedonii?

Náš výlet zahrnoval "pouze" Skopje a Ohrid. Samozřejmě je ale ještě mnoho jiných míst, kam vyrazit - například Kaňon Matka, který je zhruba 20 km od centra Skopje. Případně lze využít centrální polohy hlavního města a vyrazit do některého z okolích států - do Kosova či Albánie.

Paříž: Moules Frites

O tom, co ochutnat v Paříži, by se dala napsat celá kniha - a vlastně už se to i několikrát stalo. Referovat o každé snědené bagetě, sýru či croissantu také nic nepřinese; všechny tyto jmenované věci jsou ve Francii prostě skvělé a je v podstatě jedno, kde a v jaké míře je vyzkoušíte. A koneckonců, bohatství francouzské kuchyně člověk už vůbec neobsáhne jedním víkendem v Paříži. Bohužel nebo bohudík? Alespoň je pořád důvod sem jezdit :-)

Zmíním jen jeden delikátní pokrm, který sice není streetfoodem v pravém slova smyslu, ale jelikož se konzumuje s pivem, po objednání jej máte většinou do pár minut na stole a ve velké míře si jej dopřávají místní, neměl by na tomto blogu chybět.

Moules frites - vařené mušle s hranolky. Paradoxem je, že tento pokrm ve skutečnosti pochází z Belgie, nicméně ve Francii se těší velké oblibě. Žádná velká věda, jde o mušle dušené s různými surovinami a podávané s hranolky, přičemž rozhodující pro dokonalý výsledek je samozřejmě čerstvost použitých mušlí.

Při procházení pařížských uliček najdete Moules frites v nabídce mnoha podniků, přičemž cena za porci se pohybuje mezi 9 a 15 EUR, osobně jsem ale k těm nízkým cenám skeptický (vzhledem k tomu, že na většině vývěsek před restauracemi není u nabídky uvedeno množství nebo váha). My dali na doporučení většiny lidí na TripAdvisor fórech a zamířili do jedné ze sedmi pařížských restaurací belgické sítě Léon de Bruxelles přímo na Place de Clichy. Přípravou Moules frites tato síť restaurací v Belgii začala ve velkém již v roce 1958, ve Francii jsou pak od roku 1989. Vcelku dlouhá doba na to, dovést know-how k dokonalosti.

Objednali jsme si Moules marinière, což jsou mušle s bílým vínem, máslem, sekaným řapíkatým celerem, šalotkou a petrželkou. K pití francouzský spodně kvašený ležák (jistě by k mušlím sedělo i proslulé svrchně kvašené belgické pivo, které jsem zde na blogu již zmínil). Zkrátka ideální sobotní večeře :-)

Pro ty, kteří by mušle neodkladně chtěli vyzkoušet i v Praze, je zde možnost navštívit např. podnik Les Moules, kde (podle jejich webu, osobně jsem nezkoušel) servírují mušle na podobný způsob, za ceny o něco vyšší než v Paříži.

Doporučuji však přesto vyzkoušet tuto lahůdku raději přímo ve Francii nebo Belgii, třeba v rámci víkendového výletu :-) Pokud budete mít hezké počasí, nezapomeňte si vypůjčit kola a městské centrum i přilehlé obvody projet jako cyklista - nebudete se muset mačkat v metru a poznáte uličky, kam byste pěšky jen těžko zavítali.

Zde obsáhlý návod k vypůjčení městských kol Vélib.

Belgie: Hranolky z jiné dimenze

Belgie je zde v Česku vcelku populární destinací - těžko říci proč. Jeden z důvodů bude nejspíš to, že v Charleroi (letiště jižně od Bruselu) má jednu ze základen oblíbený letecký dopravce Ryanair a letenky z Prahy právě sem se dají sehnat za směšné ceny, což pak usnadňuje pozici důvodu druhému - a tím jsou místní bramborové hranolky - friet.

Není tajemstvím, že právě Belgie je zemí, kde tomuto "pokrmu" rozumí nejlépe (i když Holanďané, konkrétně třeba můj bývalý šéf, zastávají názor, že je to jídlo z jejich domoviny) a třeba právě v Bruselu je stánek Maison Antoine, kde seženete dle New York Times nejlepší hranolky na světě. Před pár dny si sem z náročného jednání odskočila i Frau Angela Merkel a všude o tom psali :-)

Maison Antoine: Více info a recenze na webu Tripadvisor

O tomto stánku ale psát nebudu, i na mnoha českých webech se o něm můžete dozvědět víc.

Do Belgie jsme zavítali zcela náhodou v době, kdy byla celá Belgie v pohotovosti kvůli riziku teroristických útoků - což mělo sice pozitivní vliv na ceny ubytování (plošně téměř -50%), ale horší to bylo s omezenou dopravou (nejezdilo metro) a nepříjemným pocitem v břiše, kvůli obrněným transportérům a vojákům na každém druhém rohu. Po pár hodinách jsme se ale uklidnili, přece jen máme na podobné načasování výletů trochu smůlu (návštěva Istanbulu v létě 2015 byla také přesně v době teroristických útoků) a začínáme na to být svým způsobem zvyklí :-)

Fritkot Max Antwerpen

Po návštěvě Bruselu jsme vyrazili do Antverp, bohatého města s židovskou historií. A právě na jednom z hlavních náměstí (Groenplaats) se nachází nejslavnější "hranolkový stánek" ve městě - Fritkot Max. Za 2,50 EUR zde dostanete střední kornout plný voňavého, křupavého, fritovaného skvostu. K mání je i spousta omáček (povětšinou majonézového základu), které stojí za to zkusit všechny (zastavíte-li se ve stánku častěji) :-) Místní hranolky se vůní i chutí vůbec nedají srovnat s tím, co dostanete jinde v Evropě.

   
Fritkot Max: Více info a recenze na webu Tripadvisor

To vše se pak sluší zapít některým z proslulých svrchně kvašených belgických piv - ovšem pozor na množství alkoholu, může ho být i dvakrát více než v našich ležácích.

 

Shanghai: Pár drobných nápadů, co sníst

Čínská kuchyně je natolik rozmanitá, že by se dal celý blog věnovat pouze a jen tomuto tématu. Já se budu soustředit na to, co jsem jedl sám - a rovnou přiznám, že spoustu jsem toho zkrátka nestihl.

Rychlý street food v centru

Jste v situaci, kdy chcete vidět co nejvíce památek, zároveň vám kručí v břiše a Mc'Donalds je pod vaši úroveň? Není nic lepšího, než si dát něco rychlého, čím se ládují místní. V centru přímo na hlavním bulváru Nanjing Road je nespočet malých bister zašitých v bočních uličkách. Pokud by nefungovala komunikace v angličtině, prostě si na něco ukažte (nebo oslovte někoho z místních, jako jsem to udělal já, a ten vám s výběrem pomůže, pokud budete mít štěstí) a dostanete to. V mém případě mi padly do oka nudle s hnědou omáčkou, arašídy a čerstvým koriandrem. Samotná omáčka byla také arašídového základu, ale nesmírně pálivá. Stolek v bistru jsem jako v podobných jiných čínských lokálech sdílel s místními, kteří ale absolutně nevnímali okolí a hráli si se svými mobily (o tom se ještě rozepíšu níže).




Větší večeře v restauraci

Oproti situaci zmíněné dříve vás také může potkat delší večeře s kolegy či přáteli (nejlépe pokud je to obojí v jednom). Já bydlel ve čtvrti Hongqiao, západně od centra, a kousek od hotelu je vcelku proslulá expat-čtvrť Pearl Market (pěší ulice vedoucí rovnoběžně s Yan'an Elevated Road) s množstvím restaurací a barů - asi bych to její délkou a atmosférou přirovnal k vyčpělé ostravské Stodolní, jen v té šanghajské verzi to více žije, mají více jídla a méně perníku. Jedl jsem zde celkem třikrát, přičemž dvakrát šlo o klasické hovězí burgery (+ pivo Budvar, protože si číšník myslel, že nás tím potěší) a potřetí o vícechodovou čínskou večeři v lacině vyhlížejícím, byť čistém a přátelském lokále. Zde jsme objednali několik jednotlivých pokrmů (a samozřejmě místní pivo Tsingtao v lahvích o příjemném objemu 0,6 l), z nichž musím jmenovat do černa pečený vepřový bůček, vývar z drůbežích pařátů, pečenou kachnu a dušený čínský špenát. Nutno dodat, že ač pokrmů bylo celkem dvanáct, servírování probíhalo velmi rychle a za necelou hodinu a půl jsme již po zaplacení účtu fasovali sušenky plněné masem v dárkovém balení. Večeři tohoto typu jsem absolvoval ještě druhý den v podobném složení chodů, ale bylo to v podstatně větším lokále nedaleko Nanjing Road v centru města.

Mobilní telefon jako životní partner

Jak jsem zmínil na začátku, čínská mládež je téměř závislá na svých mobilních telefonech. Neustále do nich koukají, téměř nekonverzují a může to končit i tak, jak jsem viděl v Shanghai Brewery nedaleko Pearl Marketu - mladý pár byl na večeři a víno a oba trávili čas koukáním do svých smartphonů - viz obrázek níže.

Rujána/Rügen: Ráj rybích housek

Severoněmecký ostrov Rujána (Rügen) je oblíbenou dovolenkovou destinací již dlouhá léta. Nechvalně proslulý rakouský malíř, který začal fušovat do politiky, Adolf Hitler, zde kdysi dokonce plánoval vybudování megalomanské ozdravovny pro své vojáky (komplex Prora - viz foto níže). V dobách NDR pak šlo víceméně o jednu z dostupných (a povolených) alternativ. Dnes je Rujána neméně oblíbeným místem a to jde vidět i na místních cenách v některých luxusnějších lokalitách ostrova - například v Ostseebad Binz.

My navštívili koncem září 2015 město Sassnitz, které leží právě nedaleko letoviska Binz a obě místa spojuje dráha pro cyklisty/in-line. Přímo na kraji města Sassnitz je pak vstup do známého národního parku Jasmund, který je znám pro své křídové útesy. 

Fischbrötchen

Když budete hledat místní speciality, podobně jako v jiných německých městech ležících u moře, zde narazíte především na pokrmy z ryb. V celém Německu je sice populární řetězec Nordsee (je i v Praze), který oblíbené rybí pochoutky prodává ve velkém, nicméně je to oproti lokálním "domácím" výrobcům velký rozdíl - ani ne tak v čerstvosti, ta je v obou případech stejná, ale spíše ve zpracování, množství a dochucení surovin. Asi jako rozdíl mezi burgerem z burger-baru a burgerem z mekáče. Oblíbenou svačinkou jsou pak Fischbrötchen - zkrátka rybí housky. Jejich lokální výrobce najdete právě v Sassnitz :-) Přímo u hlavního mola kotví několik lodí, které housky prodávají. Druhů je nespočet, od housek plněných smaženou rybou, makrelou, uzeným úhořem, platýzem nebo candátem až po lososa. Můj favorit je německá klasika, Bismarckbrötchen - houska s kyselou rybou, cibulkou a dresinkem. Fotka nakousnuté housky je záměr - aby šlo vidět, co uvnitř je :-)

Istanbul: Dvě speciality, které nesmíte minout

Istanbul nabízí samozřejmě spoustu míst, kde se dobře najíst. V tomto článku zmíním dva streetfood pokrmy, které by byla velká škoda vynechat, pokud toto město navštívíte. Balik Ekmek (doslova přeloženo jako ryba-houska) a Kumpir (Brambora - v tomto případě plněná).

Balik Ekmek

Tuto jednoduchou pochoutku seženete u Galatského mostu, přesněji řečeno v houpajících se lodích s velkými grily. Jak je popsáno výše, jde o rybu v housce. Žádné velké umění, opečete housku, hodíte do ní cibuli, trochu salátu a ogrilovanou rybu. Ta ryba má malé kosti, záleží to tedy na štěstí, jak moc se v ní pak budete muset pitvat - já Balik Ekmek zkoušel třikrát a jednou jsem musel jíst asi hodinu, než jsem z ryby dostal všechny kosti. Nicméně není příjemnější program na teplý podvečer, než si dát Balik Ekmek, hned u vody si ho sníst a cestou zpět směrem k Taksimu si ještě na druhém konci mostu koupit od jednoho z prodavačů pravý turecký čaj :-)

Více info a recenze: Balik Ekmek na webu Tripadvisor

Kumpir

Pokud předchozí streetfood delikatesa byla lehkým podvečerním pokrmem, konzumaci Kumpiru si předem dobře promyslete a zeptejte se sami sebe, zda máte opravdu hlad. Kumpir seženete na mnoha místech v Istanbulu, my ho zkoušeli v Patatos, přímo na hlavním nákupním bulváru Istiklal nedaleko římskokatolického kostela. O co přesně jde? Kumpir je obrovská (ale opravdu obrovská) brambora pečená ve slupce, jejíž vnitřek se po zapečení rozmíchá s máslem a sýrem (máte pak uvnitř něco na způsob br.kaše.). To by samo o sobě stačilo na vydatný oběd, tím se však nekončí - obsluha vám nakrojenou bramboru začne plnit vším možným a nemožným, na co si jen ukážete - směs nakládané zeleniny, bramborový salát, salát z červené řepy...a na závěr následuje polití několika sosy (kterému ale dostatečně důrazným odmítnutím můžete zabránit). Celý výtvor dostanete do plastové mističky s vidličkou a můžete jíst :-) Nenechte se zmást velikostí, to, co vidíte na fotce níže, je zhruba přes půlku tácku.

Ljubljana: Koňský burger uprostřed města

Ljubljana: Do této slovinské metropole jsem zavítal ve svém životě několikrát a vždy z ní odjížděl s vědomím, že se musím zase brzy vrátit. Je to malebné město plné mladých přátelských lidí, navíc s tak malým centrem, že se pěšky dostanete pohodlně úplně všude. Poprvé jsem do města (a vlastně i do samotného Slovinska) zavítal během studií v rakouském Klagenfurtu, který je od Ljubljaně vzdálen jen asi hodinu. Přirozeně jsem zjišťoval, čím se během návštěvy občerstvím a google mi několikrát předhodil specialitu z koňského masa - Horse Burger.

Upřímně řečeno, něco ve stylu koňského salámu jsem již za život jedl několikrát, ale aby někdo provozoval podnik s rychlým občerstvením z koňského masa uprostřed hlavního města nejvyspělejší země bývalé Jugoslávie a ještě se provokativně pojmenoval Hot'n'Horse, to jsem viděl poprvé. O to více mě to lákalo.

Stánek se nachází přímo v parku Tivoli, který je jen pár set metrů od lublaňského hlavního nádraží. Pro ty, kteří by dorazili autem, je zde poměrně velké parkoviště za příjemné ceny - doporučuji zde zaparkovat i když pak půjdete do města. Tehdy v roce 2012 (při mé první návštěvě) byl stánek stará dřevěná bouda s jednoduchým sezením na dvou bytelných lavicích. Při mé další návštěvě o rok později však podnik inovoval, přesunul se o pár metrů dál, a to do zcela nového stánku s venkovním i vnitřním sezením, WiFi připojením zdarma a také se sofistikovaným elektronickým objednacím systémem. Chuť koňských burgerů však zůstala stejná.

Nyní však k pokrmu samotnému - dostanete olbřímí bulku z bílého pečiva plněnou šťavnatým mletým koňským masem, zeleninou (doporučuji navíc pálivé papričky) a sosy, které si můžete zvolit. Osobně, vzhledem k tomu, že se nacházíte v bývalé Jugošce, doporučuji si objednat Ajvar, proslulou balkánskou studenou omáčku z paprik a lilků, kterou netřeba rozsáhle představovat. Na zapití toho všeho se nejlépe hodí místní pivo Union, přičemž onen pivovar stojí hned vedle parku (a cestou z nádraží jej určitě uvidíte).

Máte-li dotazy k historii celého podniku, obsluha vám je ochotně zodpoví a navrch se zeptá, odkud jste. Jde vidět, že provozovatele těší, když se za jejich specialitou sjíždí celá Evropa :-)

Více info a recenze: Stánek Hot'n'Horse na webu TripAdvisor